Kněží a děkani

Černilovská farnost je velmi stará. Byli sem dosazováni faráři již za prvního arcibiskupa Arnošta z Pardubic za vlády Karla IV. V konfirmačních knihách jsou však jen stručné záznamy a jejich jména nám nic neříkají.

V díle Bohuslava Balbína - Miscellanea historica regni Bohemiae, je uváděn v roce 1616 jako farář černilovský Adam Staroměstský a brzy na to roku 1643 Karel Rubikula. S jeho podpisem se nám zachoval oddací list z uvedeného roku. Ženich byl mušketýr Piccolominiova regimentu v Novém Městě nad Metují a měl povoleno nechat se oddat nejbližším knězem, kterého získá.

Zde nám vzniká více než stoletá mezera, kdy Černilov spadá pod holohlavskou farnost, která nejbližší k sídlu smiřického panství Gallasů a Šternberků, se rozrostla a v roce 1718 rozpadla.

František Hrubovský (Hlubůček) byl prvním farářem po odfaření od Holohlav. Je připomínán pouze v děkanské kronice. 24. srpna 1719 měl pohřeb a byl pochován „v chrámě v Černilově.“ Je sice zaznamenáno „v chrámě,“ tedy uvnitř, ale tehdy býval chrám dřevěný a snad se tím míní „u chrámu.“

Jindřich Demeur (1719-1723) byl nástupcem Františka Hrubovského a byl také pochován „v kostele černilovském“ dne 23. ledna 1723.

Jméno dalšího faráře je Řečický, ale nedochovaly se o něm žádné dokumenty.

Jindřich Henzelius zemřel 1. prosince 1751 a byl pochován v Jezuitské koleji v Hradci Králové. Byl rodákem z Jaroměře a existuje o něm zmínka v petici černilovských sedláků 1774 jako o vlídném knězi: „…což sice někdejší velebný pán Henzelius, majíce své koně a těma svejma koňma vzdělávati nechával, po něm velebný pán Nejedlý, majíce jednoho robotníka, podobně takové polní práci, si vykonával a on (Nejedlý) sousedstvu při nevyhnutelné potřebě peněžitě prospíval a dobře činíval, z kteréhož důvodu polní práce i jemu ochotně prokazovaná bejvala.“

Jan František Nejedlý se narodil kolem roku 1720. Dne 12. června 1752 položil základní kámen ke stavbě dnešního kostela. V roce 1767 byla také postavena nová kostnice. Jak plyne z předešlé sedlácké petice, byl oblíbený. Zemřel 12. srpna 1769 a byl pochován v kryptě kostela.

Josef Knobloch (1769-1794) nebyl oblíben mezi lidmi pro kruté jednání, ale zanechal dotaci pro chudé. Zřídil hodiny na věži kostela a byla za něho roku 1773 postavena nová fara. Zůstaly po něm písemné informace o emigraci jinověrců a jiné různé pamětihodnosti. Zemřel 25. února 1794 a byl pochován na hřbitově.

Jan Nepomuk Teichel (1794-1826) se narodil 8. ledna 1763 v Golčově Jeníkově. V roce 1787 byl vysvěcen a hned se stal kaplanem v Černilově za faráře Knoblocha a po jeho smrti farářem. V roce 1802 se stal kanovníkem kapituly v Hradci Králové. Roku 1826 se vzdal všech funkcí a dožíval v kanonickém sídle. Byl velkým vlastencem a zanechal po sobě dotace na výuku českého jazyka a literatury školám v Černilově, Libřicích a Libranticích. Zemřel 2. března 1830.

Josef Rybička je v děkanské kronice uváděn jako následník faráře Teichela. Ví se o něm jen to, že se stal personálním děkanem v Hradci Králové. Máme od něho zápis s podpisem na starých „registrech,“ které v roce 1806 překontroloval. Doslovně uvádí: Simile exemplar paniter peres Comunitatem Czerniloviensem seperitum quod Anno 1806 a me Jos. Ribiczka perlustratum est.

Václav Mervart, uváděn jako Consiliarus et dechanus, děkanem nikoli v Černilově, kde děkanství doposud nebylo. Raněn mrtvicí odešel do důchodu.

Václav Vobořík, osobní děkan odešel později do Dašic. Vydal tiskem spis Průvodce pastýřské opatrnosti a dochoval se po něm dopis vrchnosti z roku 1811.

Josef Teichel přišel z Jasenné jako farář a po čtyřech letech odešel do penze, kterou do své smrti v roce 1840 dostával z černilovské fary.

Jan Kurka (1827-1847) přišel do Černilova 3. května 1827 jako administrátor a teprve 14. května 1840 byl jmenován farářem po zemřelém J. Teichlovi, kterému vyplácel penzi 300 stříbrných. Roku 1836 začal psát děkanskou kroniku. Roku 1847 po dvacetiletém působení odešel do Vysokého Chvojna. Zachovala se po něm korespondence, ale hlavně kronika, do které čerpal informace z jiné pamětní knihy. Nevíme však z jaké.

František Holešovský (1847-1848) byl po odchodu J. Kurky od 15. května do 30. srpna 1848 pouze administrátorem. Dříve kaplanoval Dašicích.

Josef Valášek (1848-1849) pokračoval v psaní kroniky a na více stranách sepsal v němčině svůj životopis. Narodil se 4. ledna 1796 v Libchyni u Nového Města nad Metují. Roku 1820 byl vysvěcen a v Černilově sedm let kaplanoval. 14. června 1848 se po dvaceti letech vrací jako farář. Nevíme, kdy zemřel, ale nástupce přišel již v následujícím roce.

Václav Stránský (1849-1864) byl do Černilova investován 20. října 1869. Přišel z Vrbice a roku 1864 se stal osobním děkanem. Do penze odešel 1. srpna 1864 a dostával z černilovské fary penzi tři sta patnáct zlatých. Odešel do Prahy, kde roku 1872 zemřel. Za něho působil od roku 1862 osm let kaplan Josef Vrabec.

Josef Hodek (1865-1866) se narodil roku 1801 v Dubenci, vysvěcen byl roku 1827 a přišel z Býště. Byl ustanoven farářem po odchodu V. Stránského v roce 1865, ale již 28. května 1866 zemřel. Pochován je na místním hřbitově.

Antonín Citta (1867-1885) administroval Černilov již od roku 1862 za nemocného Václava Stránského. Narodil se v Bouzově u Čáslavi v roce 1827. Jako kaplan působil zde po J. Vrabcovi. Po smrti J. Hodka se 7. ledna 1867 stal farářem. Dosazen byl samotným patronem Janem Liebigem, zmocněným kosistoří. V Černilově působil sedmnáct let a vypomáhali mu administrátor Václav Frinta a kaplan František Horáček. Farář Antonín Citta byl posledních šest let těžce nemocný a snad proto měl časté spory se školou i varhaníkem. Zemřel na mrtvici 20. ledna 1885.

Antonín Čižinský (1885-1893) se narodil 12. února 1832 ve Slatině u Žamberka. Přišel z Jasenné a 8. dubna 1885 ustanoven farářem. Byl uvítán vyzváněním zvonů a hudbou. Jeho kaplanem byl Jaroslav Horák. Zachovala se jeho korespondence s řídícím učitelem J. Satrapou, se kterým měl neshody. Působil v Černilově osm let. Zemřel 10. listopadu 1893 a pochován na zdejším hřbitově.

Jaroslav Horák (1893-1894) přišel po kaplanu Františku Horáčkovi 17. června 1888 a od 10. listopadu 1893 spravoval po zemřelém Antonínu Čižinském faru. Vypomáhal mu P. František Frydrych. Působili tak až do příchodu faráře Jana Františka Seidla v roce 1894.

Jan František Seidl (1894-1912) je první černilovský děkan. Deklarován byl 26. ledna 1902. Narodil se 23. července 1857 v Češtíně u Kutné Hory. Za osmnáct let působení černilovskou farnost zvelebil. Zřídil děkanskou budovu, malbu v kostele, oltáře a kazatelnu. Byl jedním ze zakladatelů Katolické národní jednoty pro Černilov a okolí a jejím dlouholetým předsedou. Pomáhal založit místní vodní družstvo a získal postupně titul: Papežský tajný komoří, čestný konsistorní rada, biskupský notář, biskupský vikář a děkan černilovský. V roce 1912 odešel do Holohlav, kde byl také děkanem. Ke sklonku života v roce 1927, zklamán poválečnými poměry, odešel na odpočinek do Domu sv. Antonína v Lysé nad Labem, kde 6. září 1932 zemřel. Za něho působili kaplani Václav Pokorný, Josef Mynařík a Ladislav Petrásek.

František Frydrych (1912-1913) byl holohlavským kaplanem a po odchodu děkana Seidla v Černilově od 1. srpna 1912 do 22. ledna 1913 pouze administroval.

Josef Unger (1913-1937), druhý svérázný děkan byl ustanoven 22. ledna 1913. Narodil se v Batňovicích 6. října 1863. Kaplanoval na více místech a do Černilova přišel jako farář ze Kbel. Cítěním byl sedlák a trpce nesl pozemkovou reformu, při které děkanství ztratilo své pozemky. Zachoval nám svou kompletní korespondenci - jeho život a působení známe nejlépe. Zemřel jako čtyřiasedmdesátiletý 20. září 1937 a je pochován na černilovském hřbitově. Kaplanem zde byl od roku1934 do roku 1936 Ferdinand Houb.

František Česenek (1937-1938) byl od 1. září 1937 kaplanem a po smrti Josefa Ungra administrátorem.

Josef Vacek (1938-1953), třetí černilovský děkan, byl instalován 7. září 1938 ve velmi těžké době. Do pamětní knihy o sobě nic nenapsal. Omezil se pouze na několik stručných informací a to písmem dosti nečitelným. Během jeho působení ve farnosti kaplanovali Jan Slováček, Jaroslav Malíšek, Josef Kubelka, Josef Andres, Václav Vít a František Vaňáček. V červenci 1953 ho ranila mrtvice a od 1. dubna 1953 odchází do penze, ale bydlí dále v Černilově. Umírá 13. prosince 1953 a za účasti mnoha kněží byl pohřben v Černilově.

Josef Krám (1951-1972) se narodil 13. září 1925 v Hradci Králové. Stal se duchovním správcem po děkanovi Josefu Vackovi. Převzal také duchovní správu zrušené farnosti Libřice. V roce 1965, ač mlád, se delší dobu léčil ve Státní léčebně v Žamberku a zastupovali ho okolní kněží. Byl děkanem a biskupským notářem. Z Černilova odešel do Týniště nad Orlicí. Zemřel 7. října 1990 a je pochován v Černilově.

Václav Černý (1972-1997) nastoupil do černilovské farnosti 1. listopadu 1972, byl administrátorem v Holohlavech a v Čibuzi. Narodil se 9. dubna 1940 ve Voděradech. Ordinován byl 27. června 1965 v Litoměřicích. Jako kaplan byl v Hradci Králové v katedrále Svatého Ducha, ale již v roce 1966 působil jako administrátor v České Bělé. Od 1. května 1970 působil v Holohlavech a od 1. listopadu 1973 administroval Černilov, Čibuz, Libřice a České Meziříčí. Stal se děkanem a v červenci 1997 byl přeložen do farnosti Městec Králové.

Stanislav Jílek přišel do farnosti 26. července 1997 z Jablonce nad Jizerou, kde byl od roku 1996 kaplanem. Narodil se 26. července 1960 a pochází z Ostřetína u Holic. Vystudoval ČVUT v Praze a po několika letech se rozhodl pro další studium na Teologické fakultě. Kněžské svěcení přijal z rukou biskupa Karla Otčenáška 23. září 1995 v Hradci Králové. Jeho první působiště bylo v Hlinsku v Čechách. Děkanem černilovské farnosti byl ustanoven 1. února 2008.