Historie

HISTORIE KOSTELA A FARNOSTI V ČERNILOVĚ

První zmínka o zdejším kostelu a plebánu, což je zastaralý název pro venkovského faráře, je z roku 1271. Dalším letopočtem vztahujícím se k historii vesnice i kostela je rok 1343, ve kterém Karel, markrabí moravský, pozdější císař Karel IV., založil sbor mansionářů. Tomuto sboru daroval 5. října 1343 markrabě Karel vesnice Černilov a Jasennou, které koupil od Hynka z Dubé a z Náchoda. Jména dosazovaných mansionářů se dovídáme ze zápisů v knihách konfirmačních, které potvrzují, že mansionáři přicházeli z Prahy a že po Karlu IV. byli dosazováni i Václavem IV. Sbor mansionářů za husitských válek zanikl. Koncem 15. století získal Černilov rod Trčků z Lípy a byl připojen ke smiřickému panství. Erb tohoto rodu byl na starém dřevěném kostele zbořeném v roce 1748.

Mezi archivaliemi černilovské farnosti je svázaný sešit po staletí opatrovaný a nadepsaný rokem 1570, který obsahuje zápisy o povinnostech a dávkách usedlíků v Černilově a v přifařených obcích. Informace jsou cenné hlavně pro jména a povinnosti osadníků.

Černilovská fara, která se už v době husitské dostala do rukou kněží „pod obojí,“ zůstává po bitvě na Bílé hoře osiřelá, protože ji roku 1525 museli nekatoličtí kněží opustit. Teprve v roce 1643 přišel do Černilova katolický farář Rubekula a po něm další faráři.

Není známo, kdy se stal kostel v Černilově filiální ke kostelu v Holohlavech, ale v roce 1718 se stává opět farním. Prvním farářem byl František Hlubůček. Brzy byla obnovena i škola, která v 17. století zanikla. O kostelu, který stál v místech dnešního hřbitova víme jen to, že byl dřevěný, a že roku 1728 vložil tehdejší hradecký biskup do hlavního oltáře ostatky svatých mučedníků Honesta a Mansveta. V roce 1748 byl kostel v takovém stavu, že hrozilo jeho zřícení a musel být zbořen.

Podle děkanské kroniky na základní kámen nového kostela poklepal farář Jan František Nejedlý 12. června 1752. Základní kámen se nachází v sakristii nad dveřmi do lodi kostela. V současné době má ale nápis s rokem 1753. Během výstavby se konaly bohoslužby v kostele v Libřicích. Stavba trvala čtyři roky a byla ukončena v roce 1755. Tento kostel byl již zděný, postavený podle chrudimského stavitele Donata Morazziho v barokním slohu a zasvěcen svatému Štěpánovi. Náklady na stavbu tohoto kostela byly 6.940 tolarů. Patronkou, to znamená majitelkou smiřického panství, byla v té době Marie Terezie, hraběnka z Gastheimu, rozená Šternberková, která náklady hradila. Postupně byl kostel vybaven hlavním oltářem, kazatelnou, varhanami a obrazy křížové cesty. V roce 1868 byla postavena nová kostnice.

Od jeho postavení až do vyhoření v roce 1880 (za více než století) byl kostel svatého Štěpána svědkem velkých dějinných zvratů a událostí - morové epidemie, selských bouří, války v roce 1866 a utrpěl i sám. V roce 1841 byl hned dvakrát po sobě vyloupen (zloděj vnikl do kostela vylomenými dveřmi sakristie). Další ranou byla vichřice, která poškodila věž a kříž na věži. Nevěděli bychom o tom nebýt mistra klempíře, který prováděl opravu a do věže zazdil pamětní list tohoto znění:

Léta Páně roku 1847 dne 10. Juli usazoval se svatý kříž s velkou slávou na zdejším chrámu Páně černilovskym s velkou uctivostí, jak pan pachtýř, tak i jeho dělníci, při čemž se sešlo mnoho lidí z celé kolátury, aby to v paměti měli. Bylo v tom roce drahoty, ale za to jim zůstane zachování způsobilý.

V neděli odpoledne onu počestnou oslavu učinili, při které pan pachtýř Jan Kutschera, klempíř z Heřmanova Městce, sám kříž usadil a pak počestné připíjení učinil. Vivat! A slavně vše skončilo.

Tu stavbu měl spachtovanou za 3.487 zlatých a měl k tomu dělníci a tovaryši, kteří to zhotovili, to jest velkou i malou věž šalovali a plechem pobili, kostel laťovali a na něj tašky. Vše s malým ziskem, poněvadž při drahotě bylo. Žito za 28 zlatých, pšenice 32 zlatých, a tak skoro vše moc koštovalo a kdo ten kříž zas budoucně na věž přidělávat bude, neb tuto cedulku obdrží, tak ať poprosí pana pátera, aby za mě mši svatou sloužil

Josef Kutschera, pachtýř.

Autor informace psal sám za sebe a z vlastního popudu. Tato listina byla nalezena po požáru, ke kterému došlo 14. prosince 1880, když byl kostel zapálen bleskem a „shořel až na holé zdi.“ Zvony byly pádem a žárem zničeny, zmizel oltářní obraz Kristova rodokmenu od Petra Brandla. Z vnitřního zařízení se zachránilo málo. Byla to socha sv. Štěpána od Františka Deckera z roku 1766, v současné době je uložena v depozitáři na farním úřadě, obraz Panny Marie Pomocné, Křížová cesta a dvě barokní zpovědnice.

Hned po požáru žádali černilovští o znovupostavení. Situace na panství byla však nejasná. Dosavadní patron Jan Liebig zemřel již v roce 1870 a panství měli v rukou jeho tři synové a zeť. Navíc císařská komora opět naléhala na odkoupení celého panství pro sebe, které měla v rukou již za císaře Josefa II. V roce 1882 se císařská rodina stala majitelkou panství podruhé, ke svolení ke stavbě kostela došlo však již za Liebigů. O rok později, 8. října 1882, byl obnovený kostel vysvěcen.

Když sledujeme historii katolického kostela musíme se také zajímat o farní budovu. Stará farní budova, snad dřevěná, stávala v místech kostnice (?) a byla postavena již v roce 1773. Základní kámen nové budovy byl posvěcen 16. května 1897 a je umístěn blízko hlavního vchodu. Je na něm vyryt letopočet 1897. Stavbu provedl pan František Helimann z Jaroměře. Náklad na stavbu byl 17.000 zlatých. Vedle vjezdu k farní budově u chodníku ke kostelu stojí socha sv. Jana Nepomuckého. Na přední straně je na podstavci vytesán nápis:

DIVO IOANNI
NEPOMVCENO
EREXIT SINCERA
PIETAS
Z nápisu je patrno, že fara byla postavena v roce 1726. Na zadní straně podstavce je vytesáno:

RENOVATUM
DIEXMA AUGUSTI
ANNO DOMINI
MDCCCXXX
Je to pravděpodobně zápis o první opravě této sochy v roce 1830, která na toto místo byla přenesena roku 1829. Původně stála před domem č. p. 27.

Období 1900 -1950
26. ledna 1902 bylo ustanoveno v Černilově děkanství a farář Jan Seidl byl deklarován prvním děkanem.

Při velké bouři 7. srpna 1902 byl vyvrácen kříž na věži. Ramenem prorazil plech na střeše a zůstal tam viset. Když byl snesen, byla v báni nalezena krabička, která obsahovala dvě listiny. Jedna z roku 1847 a druhá z roku 1882. Listiny byly opsány, doplněny a po opravě dne 8. září 1902 opět uloženy do věže.

O událostech z té doby se dovídáme ze zápisů ve farní kronice toto: V roce 1905 byla podle nákresů benediktýna bratra Pantaleona, pořízena do kostela nová okna. Jména těch, kdo na ně finančně přispěli, můžeme číst u spodního rámu. Dne 15. července 1906 přijal v Hradci Králové kněžské svěcení Václav Prokeš a o den později se konala primiční mše s průvodem z jeho rodného domu.

O začátku I. světové války se píše: Dne 29. června 1914 na svátek sv. Petra a Pavla rozlétla se po osadě zdejší hrozná zpráva, že v Sarajevě byli zákeřně zavražděni následník trůnu Jeho Výsost Ferdinand d´Este a jeho choť, vévodkyně Žofie Chotkova. Dne 26. července se konala pouť do Smržova a o této pouti přišly první zprávy o nastávající mobilizaci. Roku 1915 válka k nevýslovnému neštěstí všech národů trvá a vyžaduje si stále nové a nové oběti na životech. Z Černilovské osady již přes čtyřicet osadníků položilo život za císaře a za vlast.

Ve farní kronice nás dále autor seznamuje se jmény padlých Černilovských osadníků na bojištích I. světové války v roce 1915-1917.

Další zpráva se týká odebrání zvonů: Dne 22. ledna 1917 odebrány byly k vojenským účelům zvony sv. Štěpán a sv. Jan Křtitel. Na jaře byl odňat poslední zvon a sebrány byly i cínové píšťaly z varhan. Dne 28. října 1918 nadešel slavný a v dějinách našeho národa velepamátný den, kdy došla nás přeradostná zpráva, že je válka ukončena a národu našemu se dostalo samostatnosti. Kéž Bůh dopřeje prvnímu našemu presidentu T. G. Masarykovi dlouhého a šťastného panování. Dne 15. prosince 1918 uvítáni byli službami Božími navrácení černilovští vojíni.

V únoru 1919 byl kostel vykraden. Škoda, která tím vznikla, byla 5.000 Kč. Zloději nevnikli dovnitř dveřmi, ale oknem presbytáře po žebříku. Nalezenými klíči uvnitř otevřeli všechny skříně. Zaměřili se na látky, koberce a oblečení. Ciborium a dva kalichy neukradli, přestože je měli v rukou.

Dne 8. září 1922 byly zahájeny sbírky na opatření tří nových zvonů, které byly 22. července 1923 posvěceny. Zvony ulil Richard Herold v Chomutově za cenu 51.000 Kč. Veliký zvon ladění „F“ vážil asi 880 kg a měl průměr 1.180 mm. Na povrchu byl obraz sv. Štěpána a nápis: „Co světová válka vzala, štědrost katolických osadníků černilovských nahradila.“ Prostřední zvon ladění „A“ vážil 430 kg a měl průměr 920 mm. Obraz na povrchu znázorňoval sv. Václava s nápisem: „Na památku, vojínů černilovských, padlých ve světové válce (1914-1918).“ Nejmenší zvon s reliéfem Panny Marie Sedmibolestné a nápisem: „Zdrávas, Maria! Oroduj za osadníky černilovské!,“ měl ladění „C,“ váhu 280 kg a průměr 750mm. Na závěr zápisu dal jeho pisatel dovětek:

Kéž hlásají ty posvěcené zvony černilovské vždy čest a slávu Boží a nevolají nikdy nadarmo osadníky černilovské ku službám Božím..

V lednu a v únoru 1928 se přehnalo přes vesnici několik bouří, které poškodily celou jednu stranu střechy kostela a hrozilo promáčení stropu. Střechu opravil černilovský mistr pokrývač Pavlík.

12. května 1929 sloužil svou primiční mši svatou novosvěcenec Ladislav Honsnejmann.

13. květen 1929 byl velkou slavností pro černilovskou katolickou osadu. Dr. Karel Kašpar, biskup královehradecký, vykonal generální visitaci a udělil svátost biřmování 260 biřmovancům.

4. července 1929 zuřila nad vesnicí strašná bouře. Zničila půl stodoly u děkanství, taškovou střechu kostela, otrhala z věže plech a byla silně poškozena i střecha fary. Dvoudenní liják promočil strop a poškodil varhany. Tyto škody byly postupně opravovány. Aby nebylo škod málo, 29. srpna zapálil blesk chlév v objektu děkanství. Požár zničil střechu, hospodářské stroje, zásobu píce a část obilí.

6. července 1930 se konala primice důstojného pána Josefa Lukáška, rodáka z Librantic. Ten však již v srpnu 1938 tragicky zemřel a byl pohřben v Černilově.

V květnu 1932 započal kostelní výbor s venkovní opravou kostela. Opravy prováděl František Černý z Hradce Králové, rodák z Černilova. Celkové náklady na opravu byly 17.728 Kč 20 hal. Po venkovní opravě započaly přípravy na opravu vnitřní. O té čteme v děkanské kronice toto:

Po dlouhých přípravách a mnohém jednání s různými malíři v roce 1934 na Nejsv. Trojici Boží započalo se s malbou. Provedení malby svěřeno p. Jaroslavu Majorovi architektu z Prahy, který asi před třiceti léty jako emauzský benediktýn dělal plány na malbu černilovského kostela a také na malbě nějaký čas pracoval. Práce na malbě prováděli akademičtí malíři Novák, Vrzák a Harášek (bez ruky). Malba trvala čtrnáct neděl a ukončena byla 1. září 1934. Oprava malby a vyzlacení stála 6.800 Kč, oprava oltářů, Božího hrobu, kazatelny a balustrády stála 4.200 Kč, oprava veškerých chrámových dveří stála 1.600 Kč, oprava elektrického osvětlení stála 248 Kč, zavedení elektrického světla ke Křížové cestě stálo 1.605 Kč, mosazné objímky a sklíčka na lustry stály 498 Kč…

O provedení malby největší zásluhy si získal kostelní výbor v Černilově za předsednictví pana Václava Kubišty a pokladníka Josefa Hojného…

V roce 1937 byly postaveny během dubna a května nové varhany. Posvětil je 30. května pan biskupský vikář Josef Pich, děkan v Dubenci. Varhany mají dva manuály a sedmnáct rejstříků.

Z období druhé světové války nejsou v děkanské knize žádné zápisy, které by popisovaly, jak žila farnost a k jakým událostem došlo. Ze vzpomínek pamětníků a z fotografií víme, že: 27. dubna 1940 se konalo biřmování za přítomnosti královehradeckého biskupa Mořice Píchy. 6. července 1941 celebroval ve zdejším chrámu Páně slavnou primiční mši svatou důstojný pán Jan Herzán. K vojenským účelům byly zrekvírovány 9. dubna 1942 všechny tři zvony.

Období 1950 – 1999
Z období po válce a začátku padesátých let není v kronice žádný záznam.

Protože děkana Josefa Vacka ranila mrtvice, byl 1. července 1951 černilovským kaplanem jmenován novosvěcenec Josef Krám. Děkan Vacek odchází 1. dubna 1953 do penze, ale do své smrti 13. prosince 1953 zůstává bydlet v Černilově v budově děkanství.

V září 1964 vichřice poškodila krytinu kostela i děkanské budovy. To rozhodlo, že se oprava, která byla plánována před deseti lety, nemůže oddalovat. Pojišťovna vyplatila částku 11.800 Kčs a Okresní národní výbor uvolnil 10.000 Kčs. Na jaře se sešel stavební výbor, který zahájil opravy.

Opravy kostela trvaly pět let, od roku 1966 do roku 1970. Bylo opraveno plechování věže, vyměněn jeden rohový trám a přeložena krytina střechy. Na celém kostele byla otlučena omítka a nahozena nová. Instalovaly se nové okapní žlaby a svody a na závěr došlo ke kompletní opravě sanktusníku. Hlavní zednické práce provedli pan Václav Adamíra a pan František Špaček, tesařskou práci dělali pan Václav Machač a pan Bohumil Špaček. Klempířských prací se ujal pan Jaroslav Kotyza a pokrývačských pan Ladislav Pavlík. Uvnitř kostela došlo v roce 1968 k rozšíření kůru. Dva podpůrné sloupy zhotovil pan Josef Kudrnáč.

Za velké podpory farníků i bývalých rodáků bylo 31. října 1970 uskutečněno svěcení nových zvonů, které ulila Laetitia Dytrychová, mistr zvonař z Brodku u Přerova. Větší ze zvonů váží 620 kg, nese reliéf sv. Václava s nápisem: „Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím“ a „ČERNILOV A MCMLXX,“ má ladění „As,“ průměr 1.027 mm a ulití stálo 27.560 Kčs. Menší zvon váží 324 kg, je na něm obraz Panny Marie Bolestné a text: „Zdrávas Maria, oroduj za farníky“ a „ČERNILOV A MCMLXX,“ má ladění „C,“ průměr 800 mm a ulití stálo 15.370 Kčs. Výzdobu zvonů navrhla Dr. Pořická z Čs. fondu výtvarného umění Dílo v Olomouci. Ke dni svěcení byly vydány pamětní odznaky.

Po nástupu P. Václava Černého byla už během roku 1972 provedena liturgická úprava kostela a také bylo instalováno ozvučení prostor kostela. Během roku 1973 byla provedena rozsáhlá oprava prvního patra farní budovy.

Po 17. listopadu 1989 došlo k celkovému uvolnění poměrů a církve již nebyly omezovány. Přestala diskriminace věřících. Počáteční euforie poněkud ustoupila, ale náboženství se ve školách mohlo volně vyučovat a bylo potřeba laiků pro výuku. Paní Jana Javůrková a Ing. Ludmila Pavlíková získaly v Praze, jako první z farnosti, oprávnění k vyučování náboženství.

V roce 1990 byla opravena sakristie, snížil se strop a celá místnost se upravila pro slavení mše svaté ve všední dny.

Po jedenapadesáti letech zde byla 22. září 1991 udílena svátost biřmování Karlem Otčenáškem, královehradeckým biskupem.

V roce 1996 byly vyměněny žlaby na kostele. Pořízeny byly ze sbírek věřících. V následujícím roce byla provedena rekonstrukce elektrické instalace. V tomto roce probíhala plynofikace obce, proto byl zaveden plyn také na faru a došlo k rekonstrukci ústředního topení.

V červenci 1997 P. Václav Černý odešel do farnosti Městec Králové a na jeho místo nastoupil P. Stanislav Jílek.

Na jaře roku 1998 bylo upraveno přízemí farní budovy, opravena elektrická instalace, zřízena koupelna a vymalováno, takže tam opět vznikl pěkný byt.

4. července 1998 se po padesáti devíti letech konala v černilovském kostele primice, kterou měl novokněz Viliam Vágner. Primici předcházel generální úklid a drobné opravy interiéru kostela. Pohoštění bylo zajištěno v budově fary a ve školní jídelně.

Po roce 2000…
V březnu 2000 zvolili farníci pastorační a ekonomickou radu. Velkou událostí bylo uspořádání „Farního dne,“ který uspořádali farníci spolu s Jednotou Orla v Černilově. Konal se v neděli 10. září 2000. Protože se vydařil, konají se Farní dny pravidelně vždy poslední prázdninovou neděli.

V roce 2004 od července do října proběhla rekonstrukce zavěšení většího zvonu, celkové vyčištění stolice i zvonu a bylo pořízeno elektrické zvonění pomocí lineárního elektromotoru od firmy IMPULS - B z Ostravy.

V roce 2006 na přelomu května a června bylo provedeno statické zabezpečení kostela. Práci prováděla firma KOS CONSULT z Přerova. Po dobu opravy se konaly mše svaté na faře.