Svátosti

Křest (z řeckého: ponoření) je základem celého křesťanského života a je branou, která otevírá přístup k ostatním svátostem. Může ho přijmout každý člověk, který zatoužil žít podle učení Ježíše Krista. Malé děti lze pokřtít, zaručí-li se jejich rodiče, popř. kmotr, že je budou vychovávat ve víře. Křtem se smazává dědičný hřích a u konvertitů také všechny hříchy před přijetím křtu. Obvykle křtí kněz nebo jáhen, ale ve výjimečné situaci může křtít každý, kdo má úmysl „konat to, co církev“ a křest udělit dle platné formy. Křestní formule katolické církve: „(Jméno), já tě křtím, ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“ Při těchto slovech je na člověka lita čistá voda. Za výjimečných situací, kdy křest nemůže být udělen, existuje podle učení katolické církve křest touhy a křest krve. Umírající, který touží být pokřtěn a nemůže být u něho křest řádně vykonán je svojí touhou - vírou pokřtěn. Křtem krve jsou pokřtěni ti, co dřív než stačili přijmout křest řádný, byli zabiti pro Krista. Nejčastěji se jako příklad uvádějí prvomučedníci.

Svátost smíření (zpověď) může přijmout pokřtěný katolík. Prostřednictvím této svátosti vyznává křesťan vlastní hříchy a dochází tak ke smíření s Bohem a církví. Slaví se soukromým vyznáním hříchů Bohu skrze kněze. Součásti svátosti smíření je zpytování svědomí (sebepoznání), lítost a předsevzetí, vyznání hříchů (zpověď), pokání (kající skutek, zadostiučinění) a rozhřešení. Zpověď je vykonávána pod tzv. zpovědním tajemstvím, podle kterého kněz nejenže nesmí (pod trestem exkomunikace) vyjevit, co se dozvěděl při zpovědi, ale nesmí informace, které získal, zohledňovat a využívat ve svém konání. To se týká nejen běžných hříchů, ale i těžkých zločinů, které jinak podléhají ohlašovací povinnosti. Svátost smíření je možné přijmout před každou mší svatou s ohledem na začátek bohoslužeb.

Eucharistie (z řeckého: děkovat) je ústřední svátostí církve a středem její bohoslužby. Eucharistii může přijmout každý pokřtěný katolík, který nemá těžký hřích, který byl za určité období u zpovědi (minimum je jednou za rok), má řádně uzavřené manželství v kostele a žije podle svého nejlepšího svědomí. Také je třeba dodržet eucharistický půst, který trvá jednu hodinu před svatým přijímáním. Tuto svátost lze přijmout:

• při mši svaté
• při bohoslužbě slova
• nemocné navštíví kněz doma

Biřmování (z latinského: firmatio = posílení) je jednou ze sedmi svátostí, jejíž prostřednictvím křesťan od Boha dostává pečeť darů Ducha svatého. Svátost biřmování může přijmout každý pokřtěný katolík, který ji dosud nepřijal. I když je svátost křtu platná i bez biřmování a eucharistie, uvedení do plného křesťanského života zůstává bez ní nenaplněné. Převážně se svátost biřmování uděluje mladým lidem na prahu dospělého věku, aby se v síle Ducha Svatého stali také dospělými ve svém svědectví o Kristu. Mají vědět, komu uvěřili, aby byli schopni vysvětlit, obhájit i životem dosvědčit, co to znamená být křesťanem a žít v důvěrném přátelství s Bohem.

Manželství má právo uzavřít každý pokřtěný katolík. Nejlépe, aby oba byli pokřtěni a vyrostli v křesťanské víře. Lze však uzavřít manželství, je-li pokřtěn pouze jeden z manželů. Také lze uzavřít manželství s člověkem jiného vyznání. Příprava na svatbu obsahuje několik setkání na faře a je třeba včas před svatbou nahlásit žádost o svatbu na faře.

Kněžství či zasvěcený život - člověk slyšící toto volání má právo vstoupit na životní cestu zasvěceného života, na kterou ho Bůh volá. Kandidáti kněžství se přijímají vždy na jaře a kandidáti do řehole dle domluvy. Je třeba tuto touhu oznámit místnímu duchovnímu otci, který dále kandidáta doporučí a nasměruje.

Pomazání nemocných může přijmout pokřtěný katolík, který je v ohrožení života z důvodu nemoci nebo věku, před vážnou operací apod. Tuto svátost lze přijmout individuálně (doma, v nemocnici) nebo i při společném udělování v kostele, lze ji přijmout i opakovaně, když se zdravotní stav zhorší. Za obvyklých okolností se při udělování této svátosti nemocný také vyzpovídá a přijme Eucharistii. V praxi vypadá svátost tak, že kněz na nemocného vloží ruce a modlí se za něj, posléze jej pomaže požehnaným olivovým olejem a říká při tom: "Skrze toto svaté pomazání ať ti Pán pro své milosrdenství pomůže milostí Ducha svatého. Amen. Ať tě vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní. Amen"